Příběh Françoise Pélotona

Kapitola první

Závod PAŘÍŽ - ROUBAIX 1896

Je sychravé jarní pařížské ráno. Na náměstí Place de La Porte Mailot se válí hustá mlha. Desítky závodníků svírají řídítka svých velocipédů. Neklid v jejich tvářích se pere s odhodláním překonat vzdálenost dvě stě osmdesáti kilometrů jako první. Nikdo nemluví. Nervozita stoupá. Napětí vrcholí.

Hvizd píšťaly protne ranní ticho a masa startovního pole se pohne kupředu. Je duben 1896 a závod Paris – Roubaix byl právě odstartován. Dějiny Pekla severu začínají psát svou první kapitolu.

Diváci se už rozešli. Zůstala jen parta metařů a mladý novinář Thierry d´Fourniére. Sedí na obrubníku a rychle dopisuje článek o startu závodu do ranního vydání svého deníku.

Z husté mlhy na konci ulice se z ničeho nic vynoří postava velocipédisty a projede startovní čáru.

Fourniére se instinktivně podívá na své kapesní hodinky a do poznámek si zapíše: Závodník ve žlutém trikotu, asi 20 minut zpoždění, nemá startovní číslo. Jen se ušklíbne a pomyslí si něco o ztracených nadějích. Velocipédista mu však nevěnuje ani pohled a prosviští kolem něj.

Mezitím na čele závodu probíhá lítý boj mezi hlavními favority. Němec Pepi Fisher prokazuje skvělou formu a od začátku závodu udává tempo.

Kolem poledne má Nizozemka de Croc`s v prudkém stoupání za Compiegne problémy s řetězem u svého velocipédu Peugeot Grand Bi a zastavuje u krajnice. Cizí pomoc je zakázána a tak se pouští do opravy sama.

Kolem poledne má Nizozemka de Croc`s v prudkém stoupání za Compiegne problémy s řetězem u svého velocipédu Peugeot Grand Bi a zastavuje u krajnice. Cizí pomoc je zakázána a tak se pouští do opravy sama.

Po chvíli ji míjí závodník ve žlutém svetru. “Hmmm, nějaký opozdilec,” pomyslí si Helen, ale nemůže si nevšimnout tempa, kterým kolem ní projede. „Obdivuhodné,“ bleskne jí hlavou, vždyť stoupání v těch místech je více než prudké. Když se ale ohlédne, vidí už jen, jak mizí za nejbližší zatáčkou. 

Postupem času si žlutého pulloveru všímá čím dál víc závodníků, jak se kilometr za kilometrem probíjí vpřed závodním polem.

Fisher už odrazil útoky všech soupeřů a osamocen strojovým tempem polyká kilometry a spěchá směrem k Roubaix. Čas od času se ohlédne, aby zkontroloval svou pozici. Všímá si, že žlutý svetr jednoho ze soupeřů se neustále přibližuje. 

Zkouší tedy přitlačit do pedálů, zvýšit frekvenci šlapání, v kopci jde ze sedla, jaké však je jeho překvapení, když se po chvíli znovu ohlédne a žlutý pronásledovatel je už sotva 300 m za ním.

Tiše zakleje a zvyšuje své úsilí na maximum. Ovšem ani ne za půl hodiny mu už pronásledovatel dýchá na záda.

Tak spolu válčí, bok po boku, několik kilometrů a v ďábelském tempu se vzdalují všem svým soupeřům. 

V jednu chvíli se Fisher pokouší znovu nastoupit, ale je to jen zoufalý pokus a předem ví, že je odsouzen k nezdaru.
O několik kilometrů dále, před dalším prudkým stoupáním se soupeř zvedá ze sedla a nastupuje on. Fisher se zmůže jen na slabý odpor a brzy se začíná ztrácet.  Lapá po dechu a z posledních sil hlesne: "Wer bist du? /Kdo jsi?"

O několik kilometrů dále, před dalším prudkým stoupáním se soupeř zvedá ze sedla a nastupuje on.

Cizinec jen lehce pootočí hlavu a zvučným hlasem odpoví: “ Jmenuji se Pélotone. François Pélotone.” Ale to už se Fisherovi začíná vzdalovat... 

Diváci u silnice hučí nadšením!

Celodenní dřina si začíná vybírat svou daň. Tuší, že vítězství v závodu je pro něj ztraceno. "Musím uhájit alespoň druhé místo,” pomyslí si a sbírá v sobě poslední zbytky sil.

Už vidí vjezd na Vélodrome i cílovou pásku a slyší davy diváků, povzbuzující závodníky svým křikem, když v tom nemůže uvěřit svým očím. Soupeř ve žlutém odbočuje do vedlejší ulice, nemíří vstříc ke slávě a po nějaké chvíli mizí za rohem jednoho z domů. 

Fisher je zmatený. Hlavou mu víří tisíce myšlenek a všechny směřují k jeho soupeři.

Už je v cílové rovince a protíná pásku. Je první. Je vítěz. Je nejlepším z nejlepších. Diváci jásají a kapela dobrovolných hasičů města Roubaix vyhrává Das Lied der Deutschen na jeho počest. Na chvíli zapomíná na soupeře a užívá si pocitu vítězství.

Jeho památný vítězný projev k dvacetitisícovému davu diváků na Vélodromu začíná slovy: " Ich bin ein Berliner." 

Fisher je zmatený. Hlavou mu víří tisíce myšlenek a všechny směřují k jeho soupeři......
Fisher je zmatený. Hlavou mu víří tisíce myšlenek a všechny směřují k jeho soupeři......

Kapitola druhá

Kdo je ten chlapík ve žlutém?

O několik hodin později sedí závodníci v hostinci u Galského kohouta a živě diskutují o dnešním sportovním klání.

Vítěz Pepi Fisher prochází mezi svými soupeři, s každým si připíjí pastisem a hovoří o útrapách dnešního závodu. Největšího rivala zde však nevidí. Najednou zaslechne rozhovor vedlejší skupinky, která vzrušeně debatuje o muži ve žlutém. Nizozemka de Croc´s tam lámanou francouzštinou právě popisuje, jak ji cizinec předjel v kopci u Compiegne: "Na startu jsem ho neviděla,” říká. “Myslím, že ve žlutém v Paříži nikdo nebyl. I přes mlhu bych si ho nejspíš všimla. Žlutá je letos šik.” "Myslíte, že nepatřil do závodního pole?" ptá se vedle stojící Francouz Martin. “Hm, těžko říct," odpovídá Švéd Gustaffson, "tempo měl ale obdivuhodné.” 

Ostatní závodníci přikyvují a také se rozpomínají, že kolem nich žlutý pullover projel. Tu se do hovoru vmísí mladý novinář d´Fourniére, který do cíle v Roubaix přijel mezitím vlakem, aby mohl svému listu referovat o vítězi tohoto sportovního podniku. “Pánové, viděl jsem ho projet startem s asi 20 minutovým zpožděním. Do závodu patřil, to je jisté.” 

Také Fisher popisuje skupince své zápolení s neznámým. Líčí jim i onu chvíli, kdy cizinec odbočil do vedlejší ulice a místo k vavřínům vítěze zamířil do propadliště dějin.

Líčí jim i onu chvíli, kdy cizinec odbočil do vedlejší ulice a místo k vavřínům vítěze zamířil do propadliště dějin.

Když končí své vyprávění, sportsmani stojí dlouhou chvíli zcela tiše a významně se na sebe dívají. “Úžasný sportovní výkon,” hlesne po chvíli jeden z nich. “Dohnal více než 20 minutovou ztrátu a ještě mohl zvítězit? Smekám před ním. Sláva vítězi, čest a obdiv neznámému. Připíjím na muže ve žlutém,” pozdvihne číši Martin. "Kdo to ale je?" ptá se Fourniére.

 “Řekl mi své jméno, " odpovídá Fisher.  "Na startovní listině ale není, díval jsem se. Jmenuje se Francois Pélotone." 

Té noci nemohl Fisher usnout. Stále musel myslet na události uplynulého dne. I když byl on dnes oceněným šampiónem, cítil, že faktickým vítězem se nestal. Uvědomoval si, že i když je dnes on nejlepším velocipedistou, někde je někdo lepší než on. Ten cizinec ve žlutém. Usnul až nad ránem. Odhodlán dvakrát tolik trénovat, aby se za rok mohl vrátit v ještě lepší formě a svého soupeře porazit.

Příštího roku se však muž ve žlutém neukázal a neobjevil se ani v tom následujícím.

Až v létě roku 1902 se d`Fourniére se svou chotí vracejí ze svatební cesty v Barceloně a přejíždějí svým automobilem divoké a opuštěné Pyreneje. D`Fourniére během let povýšil v redakci svého listu Le Figaro z pouhého dopisovatele na redaktora sportovní rubriky a pravidelně se zúčastňuje všech významných sportovních akcí nejen ve své vlasti, ale také v okolních zemích. Mezi svými kolegy začal platit za specialistu na závody velocipédů.

Při sjezdu z pyrenejského Col du Tourmalet jej v protisměru míjí velocipédista ve žlutém pulloveru. Velmi neobvyklá věc, protože tato hora se nedá téměř zdolat vozem. Vyšlapat na ni na velocipédu je nadlidský úkol. Až po chvíli si za volantem uvědomil, koho nejspíš potkal. Chce se vrátit. Bohužel silnice vedoucí z Tourmaletu je příliš úzká, a proto je nucen sjet na první vhodné místo a otočit se tam. Velocipédistu se mu už nedaří dostihnout. Jako by se do země propadl... 

Velocipédistu se mu už nedaří dostihnout. Jako by se do země propadl... 

Na jaře následujícího roku se koná už 8. ročník závodu Paris-Roubaix a d'Fourniére se jej opět účastní, tentokráte už jako hlavní sportovní referent. V závodním poli nechybí ani tehdy již 39letý cyklistický veterán a bývalý šampion Pepi Fisher.

Po závodě se jako již tradičně koná setkání všech účastníků v hostinci u Galského kohouta.  U sklenice dobrého vínka se dávají k dobru historky z právě proběhlého klání. Fisher vypráví mezi velocipédisty svůj již legendární příběh o muži ve žlutém, když v tom ho Fourniére přeruší: “Pánové, já ho potkal! Minulý rok v létě. Šlapal na vrchol Tourmaletu”. Přítomní se po sobě významně dívají a smějí se pod vousy. “Tourmalet? Myslíte tu horu v Pyrenejích? Další skleničku si již nedávejte, “ směje se de Clercq. “Na Tourmalet se přece na velocipédu vyšlapat nedá. Je více než 2000 metrů vysoký,” říká Belgičan! “A navíc tam prý žijí vlci,” dodává.

Je více než 2000 metrů vysoký,” říká Belgičan! “A navíc tam prý žijí vlci,” dodává.

“Pánové, věřte mi,” brání se novinář. Vracel jsem se zrovna ze svatební cesty s mou paní a ona ho viděla také. Sjel jsem dolů, otočil vůz a spěchal za ním, ale zmizel mi.”

Opodál stojící monsieur Toulouse, milovník cyklistiky a vydavatel deníku Le Véhicle, vidí, jak oči všech přítomných sportsmanů hoří vzrušením. Každý velocipédista se chce utkat s mužem ve žlutém. Každý chce s legendou změřit síly.  A vyšlapat na Tourmalet? Toto je přece nová výzva moderních sportovců a dobrodruhů své doby. A v hlavě se mu rodí nápad!

Kapitola třetí

Pélotone - největší závod světa

Toho večera se v hlavě monsieura Toulouse zrodil nápad na uspořádání závodu ve Francii se startem i cílem v Paříži. Sportovní klání se bude konat v červenci a bude to nejtěžší etapový závod velocipédů své doby na světě. Trasa povede napříč Francií a překoná vrcholy alpských i pyrenejských horských masivů, kolem Atlantského oceánu i Středozemního moře.

O reklamu závodu se postará pan d´Fourniére ve sportovní rubrice deníků Le Figaro a Le Véhicle. Přítomní se také shodli, že prostřednictvím tisku zveřejní otevřený dopis - výzvu určenou neznámé legendě, kterou je François Pélotone, jehož součástí bude pozvánka k účasti na tomto podniku. V ní bude uvedeno, že je snem každého velocipédisty změřit s ním své síly a utkat se ve fair závodním souboji. Z úcty k jeho legendárnímu sportovnímu výkonu závod ponese jeho jméno a odměnou vítězi bude žlutý pullover.

Zveřejní otevřený dopis - výzvu určenou neznámé legendě, kterou je François Pélotone, jehož součástí bude pozvánka k účasti na tomto podniku

Ředitelem a zároveň hlavním rozhodčím byl jednohlasně zvolen autor této geniální myšlenky monsieur Toulouse. Baron Lichtenstein vypsal odměnu pro vítěze 800 franků a přislíbil svou účast v závodě.

Ředitelem a zároveň hlavním rozhodčím byl jednohlasně zvolen autor této geniální myšlenky monsieur Toulouse

Dobrodružství tedy začíná a jeho součástí může být kdokoliv. Přihlas se do závodu a na jeho konci si možná právě ty oblečeš žlutý pullover pro vítěze!!! Překonej veškeré možné útrapy, alpské a pyrenejské velikány, proleť na velocipédu Francií a poměř své síly možná i s Françoisem Pélotonem! Staň se legendou

I Ty se přidej k našim hrdinům a zůčastni se
největšího závodního dobrodružství Francie

Pelotone hra - dobrodružství tedy začíná